Storytellers: Odmítat svatby kvůli obsazenému termínu někdy opravdu bolí

Troufám si tvrdit, že ve svatebních fotografech mám docela přehled. Když se mi ale začátkem roku ozvala Péťa, neměla jsem ponětí, že nějaké manželské fotoduo Storytellers vůbec existuje. Jaká škoda! Bylo tedy více než na místě, abychom se spolu potkali. Péťa s Ondrou za mnou přijeli do Liberce, sešli jsme se ve vyhlášeném bistru Mikyna, jak jinak. A u sklenice malinové limonády s tymiánem (tu tam mám nejradši!) jsme si moc příjemně popovídali. Ono to asi ani jinak nejde, tihle dva jsou totiž takový ten pár, který vám padne do noty hned. Péťa je krásná, upovídaná žena se skvělým stylem a super tetováním na předloktí, na které máte tendenci pořád koukat, Ondra je spíše tichý a rozvážný, ale semtam nečekaně pronese vtípek, který vás dostane.
Oba chodí ve všední dny do „civilní“ práce, víkendy tráví na svatbách, volné chvilky spolkne postprodukce fotek, aby mohli dodržet, co slíbili: hotové fotky do 14 dní. K tomu vymýšlí i další projekty a aktivity. Kdy spí, to netuším. Každopádně je tímto prohlašuju Objevem roku v kategorii Svatební fotograf. Tak. A teď ten rozhovor.

Své webovky jste spustili až začátkem letošního roku, přesto jste měli léto plné svateb. Jak jste to dokázali?
P: S webovkami jsme trochu zápasili, původně jsme je chtěli spustit asi o půl roku dřív, ale pořád jsme něco ladili. Obsah jsme na ně pak sice už nahráli rychle, ale co se týče poptávek z webu, stihli jsme bohužel až takovou druhou vlnu. Teď vidíme, o co jsme přišli, když si spousta snoubenců začíná hledat fotografa rok před svatbou… Naštěstí jsme díky doporučení kamarádů a známých měli i tak svateb dost. Bez nich bychom to určitě nezvládli.
O: Pozitivní je pro nás i vývoj poptávky po svatebních fotografech – stále více lidí totiž od fotek očekává více než jen ztuhlé pohledy do objektivu a to je nejen pro nás strašně dobře.

Co říkáte na současné svatby? Vidíte nějaký progres v tom, jak jsou koncipované?
P: Určitě ano. Svateb si všímáme od roku 2015, kdy byla ta naše –tenkrát se to už začalo lámat v tu probíhající svatební revoluci neboli boj za svatby po svém (smích). Hodně lidí si dneska už svatbu představuje jinak, mimo zajeté koleje… pokaždé, když se nás klienti zeptají, jak se to či ono podle našich zkušeností na svatbách dělává, říkáme jim, ať si všechno udělají podle sebe. Je to přeci jejich den! Kdo rád chodí do hor, může mít klidně obřad jen se svědky vysoko v horách, kdo má rád psy, může mít na svatbě třeba 20 pejsků z útulku… opravdu se už meze žádné představě nekladou a je důležité, do svého svatebního dne otisknout i kousek sebe . Tak to vnímáme alespoň my. Copak se pořádají svatby, aby byla jedna jako druhá? Rozhodně ne! Ale samozřejmě pokud si snoubenci s něčím nevědí rady, třeba ohledně harmonogramu a toho, jak dlouho co trvá, rádi pomůžeme. 

Máte nějak rozdělené, kdo co fotí, víte, kdo je v čem lepší?
O: Naše rozdělení do jisté míry vzniklo úplně přirozeně na jednom z našich prvních portrétních focení. Vzali jsme jeden pár fotit do Divoké Šárky, já zkoušel fotit novým portrétním objektivem „pětaosmdesátkou“. Hned, jak jsme začali fotit, si Petra s párem začala hodně povídat a soustředila se na stylizaci páru. Já jsem lezl po skalách opodál, aby se mi oba vešli do objektivu a různě jsem experimentoval. Díky tomu, že si mě nikdo moc nevšímal a pár se soutředil primárně na Petru, vznikly opravdu přirozené fotky. Tehdy jsme si uvědomili, že dvojice fotografů by neměla znamenat dvojnásobek vyfocených fotek. Je to o spolupráci, díky které dosáhneme lepších výsledků.
P: Máme to vlastně úplně stejně, jako v našem běžném partnerském životě – využíváme silných stránek každého z nás. Já jsem komunikativnější než Ondra, on má zase oko na detaily. Právě ten fakt, že často fotíme stejnou scénu, ale jinými objektivy a z různých míst, nám pak dá při skládání příběhu na výběr z mnoha fotek z nejrůznějších úhlů a celý příběh je pak díky tomu krásně rozmanitý.

A obecně: jste fotografové pozorovatelé, nebo spíš stylizanti? 
P: Asi něco mezi tím – strašně záleží na páru, který fotíme. Čistě pozorovateli se stáváme jen během obřadu, kde nerušeně kroužíme kolem svatebčanů a zachycujeme všechny ty emotivní momenty. Při párovém focení ale bereme režii trošku více do vlastních rukou a s párem se více bavíme, snažíme se je rozesmát a uvolnit. Většinou si ale už na začátku dobře sedneme a focení pak probíhá tím stylem, že jeden z nás se s párem baví a druhý číhá a fotí pak ty nejlepší momenty, které z toho vzniknou. Většinu focení se snažíme brát „na pohodu“ – nikdy nikomu neříkáme, že jdeme fotit pózy. Spíš to bereme tak, že jdeme prostě na procházku a během ní se snažíme zachytit ty nejlepší momenty.

Chtějí snoubenci před samotným svatebním focením nějaké předsvatební nebo zásnubní focení, aby si vyzkoušeli, jak si sednete?
P: To je také různé – někdo se předsvatebního focení nemůže dočkat, jiným stačí jen schůzka, na které si jen popovídáme a oni už nejspíš v ten moment tuší, že je vyfotit bez problémů zvládneme. Ale pokud jde o nás, my si předsvatební focení moc užíváme! Na příští rok ještě plánujeme nový, zajímavější koncept předsvatebních focení, tak se nechte překvapit.

Vybíráte si svatby, které budete fotit? Nebo podle čeho páry „přijímáte“? Kdo dřív přijde?
P: Svými fotkami a vystupováním nejen v online světě se snažíme přilákat podobně smýšlející lidi, a to se nám zatím daří dobře. Je fajn, že se s párem na schůzce setkáme oba dva, aspoň probereme jak chlapská, tak i ženská témata.
O: A pak je to samozřejmě i o tom, kdo dřív přijde. Ale faktem je, že pak některé svatby odmítat kvůli tomu, že už máme termín obsazený, opravdu bolí… (smích).

Říkáte si Storytellers, tedy vypravěči příběhů. Znamená to něco víc, než prostě to, že zachycujete jeden z nejkrásnějších dnů v životě?
P: Snažíme se o fotkách nepřemýšlet jako o těch nejdůležitějších středobodech všeho. Každá fotka je pro nás střípek – střípek emocí, atmosféry, něžných momentů… a všechny tyto střípky pak složíme do příběhu, který dává smysl, navozuje tu správnou atmosféru, že i člověk, který na svatbě nebyl, má z fotek pocit, jako by tam skutečně byl. Právě ta část skládání fotek do příběhu nás na tom baví asi nejvíce.
O: A zároveň je to tak trochu cestování časem 😊 – snažit se zachytit všechno, co naše budoucí já budou potřebovat a tím pádem myslet na skládání fotek do příběhu už během svatebního dne.

Jak probíhá výběr fotek a následná postprodukce? Pracujete každý na těch svých, nebo se střídáte, nebo všechno dohromady?P: Všechny fotky zpracováváme dohromady a i tady se nám časem vykrystalizovalo poměrně jasné rozdělení úkolů. Já dělám výběr fotek a první kolo postprodukce, u čehož mi Ondra občas hraje na kytaru, a Ondra pak fotky dolaďuje a případně dává do černobílé… Je to super, že se na fotky nekoukají jen jedny oči, ale máte i někoho dalšího, kdo je dokáže zkontrolovat, jestli nejsou moc teplé, moc studené, moc kontrastní a tak dále. 

Pro mě jste ve světě svatebních fotografů takový objev roku a navíc docela zjevení. Ono totiž těch sezdaných párů, nebo vůbec vdaných holek a ženatých kluků ve svatebním průmyslu moc není.
P: U nás právě ta cesta do svatebního průmyslu začala až naší vlastní svatbou, respektive ještě jejími přípravami. Překvapilo nás, že fotografů, kteří splňují naše požadavky o přirozených fotkách plných života a emocí, skutečně není mnoho. Nechtěli jsme žádné nepřirozené a statické svatební pózy, ztuhlé úsměvy na tvářích a vyděšené pohledy do objektivu. Hledali jsme fotky, které pomocí jednotlivých malých střípků odvyprávějí příběh celého svatebního dne… A právě tak se zrodila myšlenka, kterou jsme později pojmenovali Storytellers.

 

Navíc jako jedni z mála máte mimo focení svou práci, co děláte? Můžete svou „civilní“ profesi nějak využít i při kariéře fotografů?
O: Můžeme a také ji využíváme. Péťa pracuje v marketingu, takže má na starost celý náš online marketing. Já zase pracuju v oboru financí, takže na mně je cokoliv s penězi a podnikáním.

Jak je to s vaším honorářem? Jste dva za cenu jednoho, nebo je vaše cena v podstatě dvojnásobná?
P: Dvojnásobná naše cena určitě není. Je logické, že pokud bychom se rozdělili, byli bychom schopni v součtu vydělat víc peněz, na druhou stranu je to takhle pro nás většinou takový společný výlet a docela si to užíváme.
O: Cenu většinou přirovnáváme k ceně jednoho hodně dobrého fotografa, takové dražší dva za cenu jednoho. Alespoň prozatím (smích).

Petra v 10 větách:

Naposledy jsem se od srdce zasmála tomu, že jsem 3 hodiny vařila oběd a výsledek prostě nestál za to… no, je třeba brát to s nadhledem.
Miluju svého kocoura Berta, vietnamskou kávu, sníh a samozřejmě Ondru.
Cítím se milovaná, když vím, že se o někoho mohu stoprocentně opřít…
Věřím v sebe sama a ve svou rodinu…
Plnému talíři sushi bych vždy řekla ANO.
Nevěřila bych, že se člověku opravdu může splnit cokoli bude chtít, stačí, když si za tím prostě půjde.
Mrzí mě, že není více zimních svateb.
Tušila jsem celou dovolenou, že dostanu zásnubní prsten, ale Ondra počkal až do úplně posledního dne, čímž mě trochu znejistil…
Ve svatebním průmyslu se pohybuje neuvěřitelná spousta inspirativních, kreativních a šikovných lidí a my se moc těšíme, až je poznáme všechny.
Kdybych se letos vdávala, udělala bych všechno jinak, než při naší svatbě! To říkám pokaždé a Ondru to vždycky rozčiluje (smích). Všude na svatbách vidím tolik inspirace, že si pak hned představuju, jak bych ji zakomponovala do své vlastní svatby. Ještě že už máme po ní!

Ondřej v 10 větách:

Naposledy jsem se od srdce zasmál u Červeného trpaslíka.
Miluju Péťu, kytaru, pocit z dobře odvedené práce, asijskou kuchyni a rána, kdy si můžu přispat.
Cítím se milovaný, když mě Péťa obejme.
Věřím v to, že když se v životě budu řídit svými pocity, navedou mě na správnou cestu.
Jedině svou spřízněnou duši bych požádal o ruku.
Nevěřil bych, že focení pro mě může být tak přirozená činnost.
Mrzí mě, že nemám rychlejší metabolismus.
Vybírat zásnubní prsten byl docela oříšek, když do toho okamžiku moje milá žádný prsten nenosila.
Ve svatebním průmyslu je radost se pohybovat, protože koneckonců jejím finálním produktem je oslava lásky dvou lidí a tou je v něm všechno tak nějak pozitivně nabité.
Kdybych se letos ženil, musel bych se nejdřív rozvést a to by přece nikdo nechtěl, viďte pane Filuto! 

Užívejte!
Lucie