Svatba v kostele: Marienka a Andy
Když jsem tu naposledy měla slovenskou svatbu, fotila ji Alexandra Hrašková. Tenkrát jsme se ještě neznaly, ale byl to začátek naší krásné spolupráce a focení editorialů – vzpomínáte na ten z loňského léta? Teď už má Alex plný diář a fotí jednu úžasnou svatbu za druhou a já je všechny hltám. Tak se stalo, že se na jejím IG objevila svatba Marienky a Andyho. A já Alex hned psala, že bych tuhle svatbu chtěla mít na BsB. Takže tady je.
„Svet sa dnes zaodel do farieb lásky, z tých farieb maľujem si obraz tvoj… v srdci ho uložím do tajnej schránky, farbami nešetrím, je iba môj…“ To je text písně Osudová láska slovenské interpretky Márie Čírové. Podle nevěsty Marienky ta slova naprosto vystihují jejich lásku, vztah i svatbu. A taky si na tuhle píseň střihli svůj první tanec. Každý, kdo Marienku zná, dobře věděl, že bude jejich svatba úplně jiná, než ty klasické. Přestože byl obřad v kostele, celá svatba byla plná přírodních prvků, lučních květů, věnečků ve vlasech… a DIY. Snoubenci, tedy dnes už manželé, si o většinu věcí postarali sami – žádná svatební koordinátorka, žádná dekoratérka. Jen jejich šikovné ruce, fantazie a neopomenutelná pomoc rodiny. Podle toho, co mi nevěsta psala, překročila jejich svatba všechna očekávání, bylo to prostě ještě lepší, než jak si to vysnila. A přesně tak to má být!
Slovy nevěsty
V živote človeka je mnoho nádherných okamihov, na ktoré radi spomínate, a potom prídu také, ktoré vám doslova „vyrazia“ dych a máte pocit, že väčšie šťastie sa už prežiť ani nedá….Ja som pred rokom zažila práve takýto – dvom „obyčajným“ ľuďom sa podarilo na moment úplne utíšiť to najväčšie námestie mesta lásky, Verony. Vtedy som mu prvýkrát povedala to čarovné slovíčko „áno“, netušiac, že o rok už budem písať tieto riadky a spomínať ….spomínať na najkrajší deň v mojom a jeho živote – v našich životoch.
Keď sa však vrátim o 11 rokov späť, pamätám si na dvoch „tínedžerov – gymnazistov“, ktorí spolu začali „randiť“. Odvtedy sme si už čo-to spoločne „preskákali“, prešli si menšími i väčšími radosťami, ale neobišli nás ani „búrky“. A zrazu tu bol 12.máj.
Keď som predostrela známym svoju predstavu o „handmade svadbe“, mnohí len neveriacky pokrútili hlavami. „To chceš ako stihnúť?“ „A nerozmyslíš si to, veď to je veľa práce!!!?“ Počúvala som z každej strany.
Pomáhala nám však rodina, ktorej sme aj s manželom nesmierne vďační. A tak celá výzdoba, ako aj darčeky – medovníčky pre hostí, ktoré slúžili zároveň ako menovky, boli vyrobené nami. Áno, bolo to hektické obdobie, ale zároveň nádherné.
Deň svadby som si predstavovala všelijako, niektorí mi hovorili, že budem v strese a že si ho neužijem, no ja som si vychutnala každý jeden okamih. To ako som kráčala uličkou s maminou i ocinom zároveň, a Andy ma videl prvýkrát v svadobných šatách bol moment, ktorý sa mi vryje do pamäti už navždy. A v tejto úžasnej a zároveň uvoľnenej atmosfére plnej lásky som mu povedala svoje „áno“ po druhýkrát.
Pravidlo „to čo dáš, sa ti vráti“ sa nám v ten deň nespočetnekrát potvrdilo. Lásku a radosť, ktorú sme šírili, nám ľudia vracali plným priehrštím. Svadbu sme si dokonale užili a spomienky – tie v nás ostanú už navždy.
Foto: Alexandra Hrašková / Šaty: Jana Ľuptáková / Make-up: Zuzana Kiapešová / Vlasy: Nika Adamová / Květiny: Flos – lúčne kvety / Boty: Deichmann / Oblek: Zara / Dort, sladké, dekorace, koordinace: vlastní tvorba – nevěsta, ženich a rodina
Místo obřadu: Římskokatolický kostel Navštívení Panny Marie, Lučenec
Místo oslavy: Křištáľová sála, Hotel Slovan, Lučenec
Místo focení: Kamenné vráta, Budiná
Počet hostů: 90
Celkový rozpočet: neuvedeno
Lucie