Lukáš Korynta: Od jara do podzimu se nezastavím, v zimě je to flákárna

Na svých stránkách fotograf Lukáš Korynta mimo jiné píše, že se rád směje, zpívá v autě, miluje akustickou kytaru a má rád romantické filmy. Nápodobně. Když jsem si k přepisování rozhovoru pustila Lukášova oblíbeného interpreta, o kterém se při našem povídání zmínil, všechno to tak nějak ladilo. Tahle muzika, Lukášovy fotky i jeho vzezření, to všechno vyvolává tuhle nepopsatelnou atmosféru, tyhle příjemné emoce, které nedokážu pojmenovat. Jestli tohle vyvolá i ve vás, nejspíš bude Lukáš Korynta vaším ideálním svatebním fotografem…
EDIT 2019: Lukáš v současnosti žije v Kalifornii. Jak to má s focením v Česku, to v tuto chvíli netuším.

Proč se věnuješ právě focení svateb a párů?
Je to skutečný a zanechává to nějakou stopu. Ostatní žánry focení jsou často umělé a jen na oko, ale tohle je doopravdový, je za tím celý příběh dvou lidí, všechny vystudované školy, první práce, vztahy, všechny ty pochybné etapy, kterými si každý prošel až k tomu jedinému partnerovi a vším tím, co bude ve společném životě následovat. Svatby jsou pro mě takovým přechodem z jedné zásadní životní kapitoly do té druhé a mě baví to sledovat a zachytit. Proto taky všem párům říkám, ať do svatby zapojí vše, co mají nejradši. Pokud milují výlety a hory a grilovaní, proč kolem toho nepostavit svůj svatební den? Pokud někdo naopak miluje zámky a eleganci, tak proč ne! Vždyť kdy jindy bude šance mít pohromadě všechny svoje oblíbené lidi na svém oblíbeném místě s oblíbenou hudbou, oblíbeným jídlem… Hlavně se nespokojovat s nějakou svatební šablonou, na to to všechno stojí moc peněz!

Fotíš hodně v přírodě – v lesích, na skalách, u jezer. Co když je zamračeno nebo prší, můžou z toho vůbec být hezké svatební fotky?
Na jedné z prvních svateb jsem zažil v polovině obřadu obrovskou bouřku. Pár s tím tak trochu počítal, ale jejich přístup před svatbou mě stejně hodně inspiroval. Ženich mi řekl, že svatba není komerční projekt, který musí mít perfektní průběh a perfektní počasí, dokonalý světlo a tak dále, že je to oslava, ne představení. Doteď to je jedna z mých nejoblíbenějších svateb a tuhle hlášku říkám všem, kteří se počasí bojí. Ten déšť tam tenkrát způsobil nejhezčí momenty, jaké jsem na svatbách kdy viděl – všichni utíkali před deštěm, smáli se, zakopávali o sebe… ženich s nevěstou pak dokončili sliby a polibek doslova ve vratech plechového skladu, všichni stáli okolo, tleskali, oklepávali deštníky. Doteď mají všichni na co vzpomínat. Takže tak.

Na jakém nejzvláštnějším/nejvzdálenějším/nejkrásnějším místě jsi fotil svatbu?
Island! Mezi sopkami, na útesech mezi papuchálkama, čtení slibů na černé pláži…

Jak s tebou probíhá portrétní focení? Stylizuješ páry, nebo je všechno spontánní a jenom skrz objektiv přihlížíš?
Nikdy nestylizuju, ale snažím se je navádět a ptát se je na jejich příběh, co mají na sobě nejradši, na co se v životě nejvíc těší, jak se poznali… Hrozně mě to zajímá a navíc to vyvolá spoustu emocí, které se pak snažím zachytit. Co se týče párového focení na samotné svatbě, mám hodně uvolněný přístup. Často jde o jediný moment celého dne, kdy jsou ženich s nevěstou sami, takže se jim snažím dát prostor a zachytím pro ně ten moment.

Je něco, co tě dokáže na svatbě rozhodit?
Když se někdo hádá ohledně organizace nebo jiných zbytečností a naprosto se pak zapomene, proč tam vlastně všichni jsme – abychom oslavovali, že dva lidi se v tomhle zběsilém životě našli a rozhodli se v životě pokračovat společně. Naštěstí jsem podobných situací moc nezažil.

Jak se díváš na fotící svatebčany?
Nevadí mi, chápu, že si chtějí udělat i svojí vzpomínku. Samozřejmě pokud mi vyloženě neskočí před foťák nebo něco takového, to bych je pak asi poprosil, ať mi věří, že to vážně zvládnu sám.

Vybíráš si páry, kterým svatbu nebo jen rande nafotíš? Je to metoda kdo dřív přijde, nebo třeba spíš upřednostníš ty, kteří se chtějí fotit v přírodě než na zámku?
Všechno je to o komunikaci. Nejen mezi mnou a párem, ale celý online brand, obsah portoflia, styl psaní… To všechno by mělo dokázat přilákat podobně smýšlející páry a odlákat ty, kteří upřednostňují třeba trochu tradičnější přístup ke svatbě a focení. Na zámku jsem fotil jednou a na webu to nemám, takže nikdo takový mi ani nepíše. Naopak ukazuju spoustu svateb v horách, takže to přilákává páry, kteří si svojí oslavu představují podobně.

Jak dlouho dopředu si tě musí snoubenci „objednat“, abys měl čas?
Čím dřív, tím líp. V zahraničí jsou všichni zvyklí zamluvit fotografa třeba i rok a půl dopředu. Češi to často nechávají na posledních pár měsíců před svatbou, kdy už může být pozdě. Když ale třeba někomu nevadí udělat svatbu ve všední den, tak pak je samozřejmě mnohem větší šance najít společný termín. Můj současný rozvrh je hodně plný na duben–červenec, pak trochu volnější na srpen–říjen.

Jak probíhá domluva? Sejdeš se s párem osobně?
Všechno začíná jednoduchým pozdravem na mailu, vyměníme si pár informací, já pošlu dokument s veškerými detaily a když jsou všichni spokojení, tak se můžeme sejít a doladit to. Pokud je pár z Prahy, tak je rád vezmu na kafe, ať si můžeme trochu popovídat. Bohužel mám ale většinu párů mimo Prahu nebo dokonce mimo Česko, takže skype.

Mnoho lidí si myslí, že práce svatebního fotografa je vlastně hrozně jednoduchá – o víkendu fotíš a v týdnu se flákáš. Jaká je realita?
Haha, je to docela jednoduchá práce. Pokud milujete focení, nevadí vám hodiny za počítačem a v autě, baví vás nekonečný online marketing, což je asi nejvíc vyčerpávající část, a ze všeho nejvíc – chcete pracovat s lidma a za každou cenu se snažit jim dělat radost. Pokud něco z toho nejde tak snadno, pak to může být taky dost těžká práce, proto tolik fotografů začne a brzo taky rychle skončí. Co se týče té víkend–týden rovnováhy, je to ve skutečnosti spíš jaro až podzim bez zastavení a pak zima trochu flákárna. Ale popravdě, tahle zima pro mě díky rozdělování byznysu a několika workshopům byla i tak dost náročná.

Jak bys jako ženich vybíral svého svatebního fotografa?
Kouknul bych se na jeho práci a zkoumal, co z toho cítím a jestli se v těch fotkách vidím. Osobně mě nezajímá, jestli jsou fotky nádherně vyhlazené a ostré, jestli fotograf našel všechny perfektní úhly a zkusil nějaké umělecké záběry, to mě vůbec nebere. Mnohem víc se na fotky koukám srdcem než hlavou, zajímá mě atmosféra a pocity, které mi z fotky naskakují. Asi i proto mě to tak táhne k přírodě i co se týče focení, má to správnou atmosféru, ke které mám blízko. Takový fotky mě pak často dostávají do rozpoložení stejně jako nějaká hudba, třeba jako můj oblíbenec Roo Panes.

Je nějaký rozdíl mezi českými svatebními fotografy a těmi zahraničními? Nebo rozdíl v klientele?
Určitě se to trochu liší právě v přístupu lidí ke svatbám. Já jsem hodně ovlivněnej západním pobřezím Ameriky a tam je to trochu jinak. I celá struktura svatby je postavená trochu zábavněji: ráno pohoda, pak first look a nějaké focení, vše nakonec vyvrcholí obřadem k večeru a pak už jen tancování a zábava. Často to svým párům vyprávím a nabízím. Fotografové jsou ale šikovní všude, jen někteří jsou trochu víc vidět.

Užívejte!
Lucie