Podzimní svatba v Českém ráji: Terez a Luky

Svatba na statku nebo ve stodole je dneska už celkem klasika, ale svatba Terez a Lukyho zas taková klasika nebyla. Podzim, Český ráj se svými výhledy a naprosto dokonale uvolněná, přátelská atmosféra. Věřte mi, vím o čem mluvím, byla jsem tam. Bylo to jiné.
S Terez jsem se poznala v liberecké kavárně Jedno kafe – ona zasloužilá baristka, já juniorka v zácviku. Hned na první směně, kdy mě měla Terez „hlídat“, jsme si padly do oka. Ona totiž zmínila, že se bude vdávat, a já na to, že jsem svatební blogerka. Tak jsme zjistily, že svatebního fotografa si vybrala podle mého rozhovoru s Honzou Martincem. Náhoda?
Přiznávám ale, že když mi poprvé budoucí nevěsta řekla, že její podzimní svatba na statku v Českém ráji bude laděná do královské modré a oranžové, upřímně jsem se zděsila. Proboha! Nééé, úplně jsem viděla ty oranžové lesklé hadry uprostřed stolů a modrou saténovou mašli v pase svatebních šatů.
Naštěstí se ukázalo, že to je úplně jinak a že má Terez vkus, za což jí teď tady děkuju, protože jsem se díky tomu vyhnula křečovitým úsměvům a nevěrohodným výmluvám, proč jí s tím a oním nemůžu pomoct a poradit… (haha)

Základní myšlenkou celé svatby bylo: podzim, statek, dýně, dobrý kafe, nic nucenýho a vyumělkovanýho, co nejvíc lokálních dodavatelů a víkend, který si všichni užijou. Terez s Lukym si přáli, aby je „oddali“ jejich dva kamarádi – jeden, který je seznámil, a druhý, který s nimi celou dobu pekl… Reálnou, oficiální svatbu měli totiž na radnici o týden dřív. Což mi mimochodem přijde geniální, protože se nemusíte zabývat přemrštěnými poplatky, neosobní nudnou řečí oddávajícího v nepadnoucím obleku a tím, kdy jsou zrovna oddací termíny.

Terez mě poprosila, jestli bych jim ještě trochu s vymýšlením a plánováním pomohla, s čímž jsem samozřejmě nadšeně souhlasila. Nakonec se z toho kromě pár nápadů a usměrňování nevěsty (o což se teda staral hlavně Luky, který krotil i mě) dokonce vyklubalo i pozvání na svatbu (děkujeme!) a zaměstnání mého kytaristy Vojty, který se báječně naučil na příchod nevěsty krásnou islandskou melodii (děkujeme!). Celkově byla celá jejich svatba prý hodně o známostech – statek v Českém ráji stojí hned naproti domu, ve kterém nevěsta vyrůstala, květiny a sladké byly od dodavatelek zmíněné kavárny, která zase přijela se svým pojízdným stánkem, o koordinaci a dekorace jsem se částečně postarala já spolu s Terčinými kamarádkami a spousta kamarádů přijela na statek už ve čtvrtek, aby pomohla s dekorováním prostoru. A ženich byl také jeden z těch aktivnějších – kromě toho, že vytvořil svatební oznámení a webovky také vybral příchutě dortu (dostala jsem za úkol to tady vyzdvihnout…) a rozvěsil po celém areálu kilometr světýlek. 

Byla to jedna ze dvou svateb, na kterých jsem během osmi let blogování o svatbách byla. A byla to opravdu krásná, přirozeně veselá, nezapomenutelná svatba úžasných novomanželů, na pěkném místě, s perfektní atmosférou v poslední slunečný podzimní víkend, který byl jak objednaný. Přece jen byla představa o venkovní svatbě na konci září hodně riskantní…

Slovy nevěsty:

[dropcap]“P[/dropcap]
oznali jsme se na Strahově v hospodě. Já jsem megera a on kliďas, já bordelář a on miluje pořádek. „Zasnoubili“ jsme se, když jsme odnášeli separaci (fakt). Prostě jsme si řekli, že do toho praštíme. A jelikož se to obešlo bez prstýnku, měli jsme krásných 5 měsíců, kdy jsme zařídili to nejdůležitější a nikdo nám do toho nekecal.
Civilní obřad jsme měli o týden dřív, na radnici v Liberci, jen se čtyřmi kamarády. Na statku to bylo pro rodinu a kamarády, ale nervózní jsme byli hlavně tam.
Co pro mě bylo to nejkrásnější? Noc před svatbou, kdy jsme ani jeden nemohli spát, a tak jsme se na starý dřevěný posteli tulili pod dekou, povídali si a zahájili ten den strašně intimně a spolu. First look jen ve dvou s fotografem Honzou – ten moment, kdy jsem přicházela a když se na mě Lukáš podíval, oba jsme měli slzy v očích a prožili si tenhle moment o samotě a v plné síle.
S tátama k oltáři – chtěla jsem, aby mě vedli oba (vlastní i nevlastní). Oni souhlasili, dali si panáka, chytli mě každej pod křídlem a za zvuků mý milovaný islandský písničky, kterou si můžete v originále pustit níže, mě dovedli k oltáři. Vypouštění balónků – naši oddávající po proslovu pustili píseň Dva modré balonky a ty nám donesli a my je vypustili. První tanec – trénovali jsme pod vedením místrů z Turnova na píseň Next to me od Imagine dragons (fakt docela rychlej valčík!). Kromě toho, že pokaždý mám šimrání v žaludku, když ji slyším, mám i naprosto nádhernou vzpomínku na tanec před lidma, který máme rádi a který na něj taky stále vzpomínaj.“

P. S. Pusťte si k prohlížení fotek písničku, na kterou Terez přicházela k oltáři, a písničku, na kterou si novomanželé střihli ten jejich úchvatný první tanec. Krásně vám to dokreslí tu atmošku, která celou tuhle barevnou podzimní svatbu doprovázela.

Foto: Honza Martinec / Šaty: Invers / Šperky: Odvarka Bijoux / Prstýnky: Eppi / Vlasy: Markéta Šírková, M-Hair Turnov / Make-up: nevěsta / Boty nevěsty a ženicha: Botas 66 / Ženichův oblek: Celio / Dort a dezerty: Dortíky s láskou / Kytice a květinová výzdoba: Květinová sezóna / Catering: turnovské Řeznictví v zatáčce, Klárka Waldhauserová s Kačkou Lukáškovou z bistra Mikyna, Neplecha na plechu / Kávový catering: Jedno kafe catering / Cedulky do fotokoutku: Lucie z Budeme se brát / Instax: Polagraph / Koordinace: Lucie z Budeme se brát a kamarádky / Místo obřadu a hostiny: Chalupa č.p. 2 (svatby pouze po domluvě), nevěstina rodná ves Karlovice – Svatoňovice / Hudba na obřad: kytarista Vojtěch Gruncl / Oddávající: spolužáci z ČVUT

Počet hostů: 75
Rozpočet: 150 000 Kč

Užívejte!
Lucie