Co na naší svatbě nebude

Naprosto každá nevěsta se během plánování svatby setká s tím, co by se mělo, protože se to tak dělá. Jenže ono se nic nemusí. Svatba je událost, kdy se dva lidi rozhodnou, že by spolu rádi strávili zbytek života, a rádi by u toho slibu a následné oslavy měli rodinu a přátele. Tím to hasne.
Když jste pozvaní k někomu na grilovačku, taky mu říkáte, že by měl pozvat ještě tamtu tetu a tyhle sousedy a že by k tomu masu měli podávat i kečup a ne jen hořčici a kde že kde je ten fernet, když přece vědí, že vy slivovici nepijete? Asi úplně ne, tak to nedělejte ani svým blízkým, kteří se chtějí vzít a chtějí s vámi tu událost sdílet. 

Říkala jsem si, že by bylo fajn zapsat si do Deníku nevěsty, co na naší svatbě nebude, i když se to možná tak trochu očekává. Nutno ale říct, že naše rodiny nám do příprav alespoň prozatím moc nevrtají. Lituju vás všechny, které se kvůli tomu v rodinách hádáte, ale vězte, že v tom ani zdaleka nejste samy…

Dopolední obřad

Naše svatba bude v létě. Já nesnáším přímé slunce, Vojta se po obídku rád natáhne… takže budeme mít obřad až později odpoledne. Já kvůli nějaký svatbě nebudu vstávat ve čtyři ráno, abych byla v jedenáct nastoupená u oltáře, to teda ne!

Hostina

Žádné hromadné usazení ke stolu, žádné proslovy, žádné bryndání knedlíčkovou polívkou ani svíčková. Babička mě zkusila o té polívce a krmení přesvědčit slovy „no to se musí“, ale nějak to nezabralo… Bude raut.

Svatební dort

Tohle jsme s Vojtou věděli vždycky: nebudeme mít sladký svatební dort. Myslím, že k tomu netřeba psát víc. Nebude. Tečka. Bude místo toho něco jiného, díky čemu si hosté ani nevšimnou, že ten dort nemáme.

Přehršel jídla

Zažili jsme to na svatbách kamarádů. Když jsme z nich odjížděli, vždycky Vojta řekl: „Tam bylo žrádla!“ Jistě, teď budeme dost možná poslouchat, aby to panebože nebyla „hladová svatba“, že je to horší, než když je jídla moc. No, to nevim teda, podle mě není svatba o tom přijet se tam přežrat a odvalit se s plným břichem. Navíc jsem ve skutečnosti nikdy neslyšela o nikom, kdo by měl na nějaké svatbě fakt hlad…
Ani naši hosté hlad stoprocentně mít nebudou – budeme mít dobré jídlo a bude dost pro všechny. Jen nebude ještě o půlnoci plný stůl zákusků a chlebíčků. Nikdo nepotřebuje jíst nonstop deset hodin v kuse, ne? Ale ať si nás klidně někdo i pomluví, pro nás je každé vyhozené jídlo vyhozenými penězi.
Všimli jste si třeba, že cateringy, které nabízejí grilování selete, počítají s půlkilovou porcí masa na osobu? K tomu samozřejmě objednáváte ještě další jídlo, aby to bylo pestré. Je třeba ale myslet na to, že každý má chuť na něco jiného a nikdo si nedá všechno. A vážně nikdo za jedno odpoledne a večer nepotřebuje sníst kilo jídla.
Hezky o tom mluvily holky z Wedding Factory ve svém živém vysílání na Instagramu, pusťte si to. 

Otevřený bar

Alkohol je kapitola sama o sobě a ještě to nemáme úplně dořešené, ale víme jistě, že nebudeme kupovat deset druhů tvrdého, tři druhy piva a čtyři druhy vína. Na naší svatbě bude to, co máme rádi my dva. Plus pivo. Pokud někdo pije speciální drinky, nebráníme mu, aby si přivezl, co má rád.

Družičky

Ani malé, ani velké. Po holčičkách v naškrobených saténových nebo tylových šatečkách, které rozhazují okvětní plátky růží, jsem nikdy netoužila. Po barevně sladěných velkých družičkách taky ne – přijde mi, že ten jejich prapůvodní důvod, totiž to, že mají odlákat zlé duchy od nevěsty, se někam ztratil. Kdyby to moje kámošky chtěly vzít takhle, tak proti rozhodně nebudu! Ale pochybuju…

Zvyklosti

Nerada říkám „svatební tradice“, protože většinu z nich považuju za zlozvyky. Nedávají mi (nám) smysl, jsou urážlivé nebo dělají bordel.
Nechceme zmíněné krmení polívkou a svíčkovou, rozbíjení talíře, kupování kytice ženichem (proboha proč?!). Nebudeme na svatebčany připínat myrtu, buxus ani mašličky nebo cokoliv jiného na špendlíku. Nebudeme po obřadu procházet špalírem (uličkou) a tedy po nás nikdo nebude házet rýži, konfety, plátky růží ani foukat bubliny. A samozřejmě ženich nepodstoupí nasazování chomoutu nebo upínání koule na nohu (děsná sranda, do čeho on to vlezl…), nebudeme společně řezat poleno, já jakožto nevěsta nebudu házet kytici a nenechám se unést!

Michal David a spol.

Beru si muzikanta, který by něco takového nepřežil. „Ale na to by tancovali všichni.“ No, Vojta ne, většina našich kamarádů taky ne nebo až ve značně společensky unaveném stavu. Oni to všichni zvládnou i s naší kapelou, toho bych se nebála. A jestli někdo pustí Jede, jede mašinka, vlastnoručně ho uškrtím světýlkama!

Organizovaná zábava a svatební hry

To po nás snad ani nikdo nemůže chtít. Doteď jsem nepochopila, proč a z jakého důvodu někdo dělá ty trapné svatební tomboly. Je to svatba, proboha, ne mysliveckej ples! Takže jestli někdo z našich hostů náhodou čeká, že bude moct vyhrát romantickou večeři pro dva (to jsou prej špagety a kečup, no haha), tak smůla. Nebudeme mít ani žádné soutěže a hry, nebudeme zvedat boty při kvízu pro novomanžele, nebudeme poslepu poznávat nevěstu podle kotníku a ženicha podle zadku (to vážně někdo děláte? a připadá vám to v pořádku?!), ani táborová hra židličkovaná. Zkrátka si nemyslím, že je potřeba na svatbu vymýšlet, jak hosty zabavit, aby se náhodou nenudili. Je to svatba! Není to zábava už samo o sobě?

Pevně daný harmonogram

Já jsem salámista i v běžném životě, rozhodně se nehodlám stresovat během vlastní svatby, jestli už před půl hodinou náhodou neměl začít první tanec. Všichni budou vědět, v kolik mají přijet a v kolik zhruba bude obřad a to je asi tak všechno. Lážoplážo, nou stres. Protože jak se znám, přijdu pozdě i na vlastní svatbu. A Vojta už bude na obřadním místě nervózně podupávat, že mi to zas trvá. Jako vždycky… (nedivila bych se, kdyby na mě odtamtud houknul „rychlej krok to neudělá!“, haha)

Fotokoutek

Možná trochu překvapivé, ale asi se mi nechce fotokoutek vůbec řešit. I když mi možná zkazil chuť ten poslední, který jsem zažila. Jako pardon, ale obří afro paruka, plastové brýle s nosem a knírem nebo něco podobného podle mě na svatbu prostě nepatří (pokud o fotokoutku uvažujete i vy, doporučuju jejich české prapůvodce Smybox, s nimi se nevkusu bát nemusíte). Tím ale neříkám, že se vzdám nějakých polaroidů apod., jen je možná spíš spolu s jednorázovými foťáky rozdáme mezi hosty. Vždyť s nimi nemusí stát na jednom místě, ne? A těch fotogenických zákoutí a pozadí tam budeme mít víc.

Ubytování pro hosty zdarma

Vybrali jsme si maličké místo s jednou ložnicí. A dost jsme díky tomu ušetřili. Takže možnost přespat na místě bude mít jen pár těch nejbližších přátel, kteří nám budou pomáhat s přípravami, ostatní mohou spát třeba ve stanovém městečku. Rodičům a mému pubertálnímu bráchovi zaplatíme noc v penzionu, další hosté si tam nebo kdekoliv jinde (v místě je možností dost) mohou ubytování na vlastní náklady zajistit také. A pro hosty z širšího okolí, kteří budou chtít jet domů, budeme mít rozvoz.

Užívejte!
Lucie