Svatba Kači a Marka

Hasičská svatba Kači a Marka mi ležela ve složce delší dobu, ale ochudit vás o ni, to v žádném případě nepřipadalo v úvahu. Nádherná nevěsta v dokonalých šatech, fešácký ženich, netradiční místo obřadu a skvělé fotografie z hasičárny. Přestože tvář i postavu na to má, rozhodně se tato nevěsta nepovažuje za princeznovský typ. V žádném případě jí tedy nevyhovovaly šaty, jaké našla v českých svatebních salonech. Proto se rozhodla o ušití šatů na míru a já musím říct, že jsem z nich naprosto uchvácená. Jejich zajímavý střih s volnými zády krásně podtrhl křivky a nevěsta v nich působila zatraceně sexy, aniž by prvoplánově odhalovala příliš.
Protože oba pracují jako hasiči, celou svatbu jejich profese provázela. Nejenže se nechali vyfotit s hasičskými auty, ale nevyhnuli se ani hašení požáru… Prostě další z originálních svateb, kterými stojí za to se inspirovat.

Kača: Protože jsme oba profesionální hasiči (já na operačním středisku a Marek výjezdový hasič), neseznámili jsme se nikde jinde, než v práci. Nešlo o lásku na první pohled, ale za relativně krátkou dobu jsme zjistili, že bez sebe nemůžeme být a byla z toho láska jako trám.
Žádost o ruku pak přišla nečekaně asi půl roku poté, co jsme se dali dohromady. Oba jsme sportovní nadšenci a pravidelně se účastníme více či méně šílených závodů. V květnu roku 2013 jsme na jeden takový vyjeli, konkrétně na Bahňák, což je extrémní závod IZS s překážkami konaný v Sokolově. Počasí nám ten den vůbec nepřálo, nebylo ani 15 °C, pršelo… Takže závod si své jméno opravdu zasloužil! Bahno jsme po doběhnutí do cíle měli opravdu všude, já i ve vlasech, které jsem si díky absenci teplé vody v kombinaci s nízkou teplotou ani nemyla, jen jsem si udělala ten nejodpudivější drdol na světě. V životě jsem nebyla špinavější. Takže i když jsme se po sprše převlékli do čistého, za chvíli jsme vypadali jako čuníci. Večer byla v párty stanech zábava, všichni se dobře bavili a já jen tak letmo slyším Máju, jak říká: „Ne, teď ještě ne, to mělo být až v devět…“ Všichni naši známí začali skandovat a najednou koukám na klečícího Marka, který mě opravdu krásnou otázkou a krátkou řečí požádal o ruku. Vůbec jsem to nečekala, srdce mi bilo jako splašené, atmosféra okamžiku byla naprosto úžasná a já se zmohla jen na: „Tak já nevím, vy všichni, mááám?“ A všichni, že samozřejmě ano! A pak jsme slavili až do rána bílého…


Svatbu jsme si naplánovali na svátek všech čarodějnic na rok 2014, takže jsme měli celý rok na přípravy. Nicméně se skutečnými přípravami jsme začali zhruba čtyři až pět měsíců před svatbou a musím říct, že to bohatě stačilo. Jediné, co jsme měli zamluvené opravdu dlouho před svatbou, byly vyzážistka a fotografka – úžasná a nejlepší Le Monika, kterou jsme požádali už asi v červnu.
Protože absolutně nejsem princeznovský typ a tudíž se na mě nehodí 99 % šatů, které nabízí tuzemské svatební salony, rozhodla jsem se, že si šaty nechám ušít přímo mně na míru. Poprosila jsem kamarádku – začínající módní návrhářku Ivetku Vaňkovou, zda by se toho zhostila. Ráda souhlasila, první schůzku jsme měli v lednu, kdy jsme se dohodli, jak by šaty měly vypadat. Neměla jsem skoro žádné požadavky, až na to, že jsem chtěla holá záda a aby mi byly trochu vidět nohy (to si přál ženich). Vše ostatní jsem nechala na Ivetce a nijak jí do toho nezasahovala. Výsledek vidíte na fotkách sami, za sebe mohu říct, že jsou to ty nejkrásnější a nejpohodlnější svatební šaty pod sluncem!

S místem konání obřadu jsme měli trochu problémy. V říjnu nově otevřeli zrekonstruované Šimkovy sady v centru Hradce Králové a když jsme viděli molo na jezírku, věděli jsme, že to je to pravé místo pro nás. Na magistrátu města nejdříve nevěděli, zda tam obřad bude možný, ale po ujištění, že tam nebudeme žádat o extra elektrickou přípojku kvůli hudbě nebo o speciálně vyhrazená místa na parkování, nám to povolili. Stálo nás to i tak několik návštěv magistrátu, tisknutí map a sestavení přibližného harmonogramu obřadu – byli jsme tam první svatba po rekonstrukci a prý to aspoň vyběháme ostatním snoubencům.

S Markem jsme se okamžitě shodli, že nechceme žádnou strojenou svatbu. Představovali jsme si to vlastně jako jednu velkou párty, kde se bude grilovat kýta, točit pivo a všechno bude, jak se říká, na pohodu. A jak jsme řekli, tak i bylo.
Na večerní raut jsme sehnali skvělé místo, konal se v Katolickém domě v Hradci Králové. Pronájem sálu byl za hubičku, v ceně nám bylo poskytnuto dokonce i nádobí. Vše jsme si dělali svépomocí, takže od Vánoc jsme ve slevách začali kupovat nealko i alko a na tom jsme ve finále opravdu hodně ušetřili.
Den před svatbou jsme od Katolického domu dostali klíče a po oběde jsme to tam začali připravovat. Narovnali stoly, napočítali a lehce ozdobili židle – s tím jsme si starost nějak nedělali, místnost nevypadá nějak honosně, tak místo bílých potahů, které by tam byli jako pěst na oko, jsme na každou židli navázali obyčejnou mašli. Dekoraci jsem chtěla jemnou, měli jsme tedy bílé ubrusy, na tom středový pás. Mým snem bylo hodně, ale opravdu HODNĚ květin, což mi kamarádka Verča, floritska, splnila. Přijela s vozem plným květin a nachystala je do váz. Krom váz s květinami bylo na stole ještě velké množství svíček, což byl další můj požadavek, pak už jen vyleštěné příbory, skleničky a ubrousky. Vše v tónech bílé, smetanové, zelené a v malém množství také růžové (růže v vázách).
Svatební den pro nás pak nebyl nijak stresový, obřad jsme měli až ve tři hodiny odpoledne, tudíž nám odpadly starosti s obědem. Počasí nám víc než přálo, nebylo mu co vytknout. Oddával nás pan primátor a měl neuvěřitelně krásnou řeč! Po nekonečných gratulacích nás čekal ještě zátah od našich kolegů – měli jsme uhasit baráček, který nám lehl popelem.
Na místo rautu jsme se dostali zhruba kolem páté hodiny, kejtička už byla hotová, hosté už se cpali a popíjeli, přesně tak jsme si to představovali. Od holek nás neminulo rozbíjení a následné zametání talíře. Když dorazili všichni hosté, pronesli jsme s Markem přípitek ve kterém jsme poděkovali za svatební dary, hostům za to, že přijeli oslavit ten náš velký den s námi a rodičům, že nás tak hezky vychovali.
No a pak následovala neskutečná pařba, která trvala až do půl deváté ráno, kdy nevěsta s ženichem uznali za vhodné, že by měli jít všichni už asi spát…

Foto: Le Monika / Video: Jan Macháček/Photography / Šaty: NA/V by Iveta Vaňková / Náušnice: Aliexpress / Make-up: Martina Malotová / Vlasy: Jana Hrůšová, Jeaniss / Květiny: kamarádka nevěsty / Dort: Olga Ceralová, Věkoše / DJ na rautu: Daniel Libich / Hudba na obřadu: Žofie Součková a Petr, flétna a kytara / Místo obřadu: Šimkovy sady, Hradec Králové / Místo rautu: Katolický dům, Hradec Králové / Ubytování: hotel Park Golf, Hradec Králové
Počet hostů: 70
Rozpočet: 75 000 Kč

A nakonec ještě jejich svatební video:

Krásný závěr týdne.
Lucie