Khiria: Fotografové se vizuálně vykrádají, je potřeba najít si to svoje
Fotografka Khiria, občanským jménem Eliška Fischerová, je žena s ohromnou energií a neuvěřitelným okem. Když s focením svateb začínala, prý si z ní kvůli tomu spolužáci na umělecké škole, kde fotografii vystudovala, dělali legraci. Dnes za ní chodí pro rady. Protože má jako svatební fotografka opravdu hodně co předat, vrhla se na vzdělávání dalších fotografů, které učí, jak najít svůj styl. Aby se navzájem nevykrádali.
Co Elišku na svatbách štve? Co je pro ni vrcholem svatební fotografie? A má se ještě ona sama co učit?
Eliško, představuješ se jako destination wedding photogirl. Mohla bys to na úvod vysvětlit?
Jasně, ráda. Do korony jsem polovinu svatební sezony trávila po různých koutech světa a dokumentovala svatby od Asie po Ameriku. A stále doufám, že se toto moje povolání ještě někdy vrátí. Moc mi chybí!
V čem se liší české a zahraniční svatby? Teď nemyslím úplně nějaké tradice, ale spíš obecně vnímání svatby.
Řekla bych, že moje česká a zahraniční klientela je už pár let dost podobná. Moji klienti jsou buď lidé, kteří dlouhou dobu žijí v zahraničí, nebo jeden z páru je cizinec. Takže vizuálně jsou ty svatby dost vyrovnané. Jediné, v čem jsem stále ještě trochu pozadu, jsou proslovy. Češi jsou uzavřený národ a zvláště starší generace není úplně zvyklá na veřejné projevy. Na západě jsou ty svatby plné proslovů, mají podobný řád. Na východě v Asii je zase vidět ta krásná úcta k rodičům a starší generaci. Důraz na rodinu. To mě na těch svatbách jiných kultur strašně baví, tohle pozorovat.
Je něco, co na svatbách, ať už českých nebo zahraničních, fakt nesnášíš? S čím se třeba nesetkáváš pořád, ale když to přijde, je to prostě moc?
Nesnáším únos nevěst. Ničí to atmosféru. Ale naštěstí už se s tím moc nesetkávám.
Jednou jsi mi řekla, že nerada fotíš skupinovky po obřadu. Jsou to ale ty fotky, které většina novomanželů chce, aby prostě měli jistotu, že budou mít ze svatby fotky se všemi. Dá se to řešit jinak? Přirozeněji?
Nemám ráda skupinovky, ale čím jsem starší a lidé ze života odcházejí, cítím její hodnotu a potřebu, i když tam ti lidé občas nejsou vidět, schovávají se za někoho jiného. Já osobně jsem pro menší skupinky po rodinách, kdy alespoň všichni rodinní příslušníci jsou více zřetelní. Jinak jsem zastánce zachycování atmosféry a chytání hostů, když se přirozeně baví třeba v odpolední koktejlové hodince. A venku skupinovku všech hostů po mně klienti nevyžadují. Ale je to také proto, že tam je běžný počet 150+ lidí a zvou se tam opravdu i šéfové rodičů z práce…
A co tě na svatbách vlastně přitahuje? Vím, že máš blízko k dokumentární fotografii, tak tipuju, že tě táhnou právě ty příběhy, ta reportáž jednoho dne, je to tak?
Baví mě to, že mám možnost nahlížet do cizích domovů, životů, kultur. Hrozně mě baví vidět, jak lidi žijí, jaké mezi sebou mají vazby. Asi je to trochy voyerismus. Hrozně to se svými klienty přožívám a svatby mi vnesly do života vyrovnanost a pohodu. Není to vždy jen sluníčková práce. Je to náročná profese, ale doufám, že ji budu schopná vykonávat dlouho!
Přiznám se, že na mě působíš jako žralok – pořád něco děláš a vymýšlíš a když se zastavíš, utopíš se.
Nenazvala bych se žralokem. Nečíhám na kořist, kterou uženu a spolknu. Jsem workoholik, to ano. A když mi covid sebral svatby… Už v březnu 2020 jsem věděla, že sezona nebude, neuměla jsem si představit, že budu celý rok bez peněz a bez práce. Vše, co dělám, je spojené s cestovním ruchem, a to i v Praze. A jelikož díky péči o 95letého důchodce jsme si nemohli dovolit riskovat nic, tak všechno to, co 2020 přinesl, je můj ventil se z toho neposrat. Hlavně mentálně. Rok a půl jsme neviděla spoustu svých přátel, protože babička. Proto přišly mentoringy, které navázaly na workshop z roku 2019. Ty zase odstartovaly touhu tvořit jako na fakultě (mám vystudovanou fotografii na FUDu) a to zase otevřelo staré kreativní já, které zná spoustu kreativních lidí, a tak přišly podcasty. Je to takový proces o kterém jsem neměla ani tušení, že to tak bude. A teď už je to samospád akcí. Moc mě to baví. A hlavně to, že po 15 letech s foťákem v ruce mohu tu stejnou touhu a nadšení pro řemeslo vzbudit v někom jiném a třeba mu tím změnit život.
Tvoje svatební fotografie patří mezi ty nej v Česku, o tom není potřeba debatovat. Dokázala bys říct, co dělá fotografa opravdu výborným svatebním fotografem? Čeho si třeba u kolegů všímáš a řekneš si: ty jo, fakt pecka?
To je vlastně celý obsah mé přednášky na online Origins Workshopu, který teď chystám. Jakožto studovaný fotograf jsem náročný divák. Jen tak něco mě nedostane. Hledám u fotografů unikátní vizuální jazyk. To, co mě nenechá klidnou, když na fotku koukám. Co se teď díky Instagramu děje, je to, že lidé přefocují fotky jiných. Málokdo jde do sebe a dává do toho co cítí, vidí. V co věří. Ale je to dovednost, která se dá naučit. A jak na to, o tom budu právě mluvit na workshopu.
Myslíš, že i ty se máš ještě co učit?
Člověk se učí celý život. Třeba zrovna teď přípravou na přednášku, která má dost akademické téma, jsem se naučila spoustu nových věcí, které mi pomohly zase vnímat věci ze širších kontextů. Pokud se přestaneš učit, stagnuješ. Myslím si, že jsem fotografické úspěchy na svém kontě měla díky Czech a World Press Photu poměrně brzy, když mi bylo dvaadvacet. Potom přišly svatby a kolem pětadvaceti jsem už měla na svém kontě víc než deset zemí, kde jsem fotila.
Kde je pro tebe vrchol svatební fotografie?
Já to nějak neměřím na vrcholy. Přeju si, aby se ze mě nestala fosílie. Abych byla schopna držet krok s technologiemi, byla schopna vnímat nové vjemy, jako sociální sítě, abych, až budu o dekádu starší než moje nevěsty, byla schopna je vnímat a cítit, co chtějí. To si myslím, že bude ten vrchol. Dělat tu práci tak dlouho, jak mě bude těšit. Dříve mě děsilo to, že nebudu moct cestovat. Že třeba rodina mi zastaví kariéru. A přišel covid. Covid, který zastavil všechno, ale otevřel spoustu nových dvěří. A za to jsem moc vděčná.
Už jsme říkaly, že ty sama fotografy vzděláváš, mentoruješ, nahráváš pro ně Khiria Podcast, nově pořádáš nabušený Origins Workshop. Ten za chvilku ještě představíš blíž, ale nejdřív by mě zajímalo, jaká je podle tebe největší chyba, které se svatební fotografové dopouštějí?
Jak už jsem zmínila, fotografové se vizuálně vykrádají. Dělalo se to vždy, jen sociální sítě ten trend raketově znásobily. Jsou tady trendy, které na západě frčely před pěti lety, a teď to pár fotografů oprášilo na svých kurzech jako žhavou novinku a šíří se to jako vlna českými sociálními sítěmi. Výsledek je to, že mají všichni stejný feed a zabíjí se navzájem. Protože klient se neumí zorientovat, kdo je kdo. Mají i podobné presety, které zase hýbou světem (pozn. presety jsou předpřipravené úpravy fotografií v postprodukci). Zařekla jsem se, že všechny moje vzdělávací akce budou založené na tom jít do sebe. Nedávat návody, jak přesně se co fotí. Ale naučit lidi to, co mi dalo šest let studia umělecké školy. Najít sebe. A najít si to svoje.
Origins Workshop je online vzdělávací akce pro svatební fotografy, řekla bych, že je to takové tvoje dítě, viď?
Není to akce jen pro svatební fotografy, je to spojení lidí s láskou k řemeslu. Všichni, co tam jsme, máme dlouhou historii. Naši britští spekaeři, kteří jsou brilantní dokumentaristé, fotí svatby od roku 2005, tedy ještě dlouho předtím, než svatební fotografie zažila boom. Máme tam Martina Faltejska, který má stejně jako já background v umělecké škole. Jeho tvorba je založena z velké části na autoportrétech.
Origins také není jenom moje mimino. Díky tomu, že jsem ambasador Fujifilmu, mám na svých workshopech jejich techniku a tu má na starosti Pavel Vávra. Ten se mnou dělá moje vzdělávací akce už od začátku roku 2019. A tak, když se zase odsunul podzimní workshop na bůhvíkdy, přemýšleli jsme nad nějakou online formou. Ale mně se nechtělo jít s mým workshopem s kompletním know-how, které v něm předávám, do onlinu.
Na jaře 2020 jsme chtěli udělat společný workshop s Daliborou Bijelic a Honzou Martincem v Chorvatsku. Nicméně korona se k odchodu nemá a tak nás s Pavlem napadlo udělat online právě tohle. On už měl za sebou nějaké velké akce přímo pro Fujifilm, takže jsme dali zkušenosti a hlavy dohromady a vznikla tahle platforma.
V čem to předčilo moje očekávání je, že jsme osmi lidem dali nějaký drive a chuť a komunitu. Ta radost z toho, když spolu všichni mluvíme, je nakažlivá a věříme, že tuhle energii budeme moci předat všem, kteří se budou dívat.
Je to ale ohromná zkušenost. Pracuju mnoho hodin denně už pět měsíců v kuse, aby vše klaplo. Sama jsem překládala titulky britských speakerů, Pavel je časuje. Taky stříhá všechna bonusová videa. Celé je to jízda. A jsem překvapená, jak je online mnohem víc náročný na čas než živá akce. Zvláštní, ale je to tak. I bych si troufla říct, že to bude stát o kus víc, než reálný event. Kvůli televiznímu profi štábu, který zvedá už tak velké náklady.
Pokud náš rozhovor čte fotograf, který se na Origins Workshop zatím nepřihlásil, co bys mu řekla?
Že to bude hrozná pecka. To mi můžete věřit, protože já už viděla přednášky Lukáše Korynty nebo York Place Studios a všechna bonusová videa. A hlavně je to jediná akce, na kterou teď můžete opravdu „jít“. Za cenu, která nebolí. Taky je to jediná možnost, jak jít na workshop Lukáše Korynty a neletět kvůli tomu do Ameriky. To samé s York Place Studios. Přinášíme svět k vám do obyváku v době, kdy nemůžeme cestovat. Tak alespoň takhle!
ORIGINS WORKSHOP proběhne 5. května 2021. Těšit se můžete na den plný přednášek a bonusových videí, ve kterých vystoupí se svými tipy celkem osm řečníků – tady najdete line-up. Na to, jak je workshop nabušený a přínosný jak pro začínající, tak už zavedené svatební fotografy, jsou vstupenky opravdu za přátelskou cenu (basic za 2250 Kč a have more za 3850 Kč). Pokud chcete nakopnout před začátkem další svatební sezóny, kupte si vstupenky a nechte se inspirovat.
Fotila vám Khiria svatbu? Napište k jejímu profilu v mém katalogu dodavatelů pár slov do hodnocení – pomůže to dalším snoubencům správně si vybrat svatebního fotografa.
Sledujme se na Instagramu a užívejte!
Lucie